Astrologie je stará jako lidstvo samo. Je to (zjednodušeně) nauka o souvztažnostech :

Astrologie dnes není vědecky uznávanou disciplínou. Na vině je zde jak současný neutěšený stav vědeckého zkoumání našeho světa, tak i nesprávné zacházení s astrologií jako takovou. Mnoho astrologů si plete střípek pravdy s pravdou celou, a pak tito lidí násilně a nesprávně implantují do této nádherné nauky prvky, které ji degradují na úroveň pouťové atrakce.

Filozoficko-vědecké základy této nauky byly 30.3.2017 publikovány v knize Fraktální astrologie pro každého (https://www.facebook.com/Fraktalni.Astrologie). Tato kniha je vhodné pro všechny, kteří se chtějí astrologií opravdu seriózně zabývat.  Pro zajímavost ukázka, jak jsou formována znamení západního a čínského zvěrokruhu :

Vývoj a snad i poněkud chaotický či nepřehledný stav západního astrologického systému by myslím mohlo ilustrovat následující podobenství, převzaté a volně převyprávěné z díla vynikajícího německého astrologa pana Holgera Stensona – Raché :

Podobenství o chrámu

„Před mnoha tisíci lety byl postaven posvátný chrám, sloužící zasvěceným jako místo pro setkávání s bohem. Stavební mistři započali toto dílo s nesmírnou láskou a péčí na zakázku babylónských kněží. Jejich společným úsilím vznikla kruhová stavba s nádherně klenutou kupolí, jejíž střed byl ponechán otevřený tak, aby bylo vidět nebe. Vnitřek byl rozčleněn na 12 stejných komor, komnat symbolizujících harmonii.

Po dokončení bylo toto posvátné místo až na ornamenty na zdech prázdné, bez ozdob
a dekorací. I přišlo do něj množství kněží, aby jej zarámovali a dokončili tento dokonalý obraz božího uspořádání světa. Do sedmi z dvanácti komor byly postaveny drahocenné a vzácné sochy. Byla tam pozlacená socha symbolizující Slunce jako nositele životní síly, následovala stříbrná socha Luny představující duši a mateřství. Třetí socha znázorňovala líbeznou Venuši, čtvrtá Merkur jako posla bohů a pátou sochou byl válečný Mars. Šestou sochou ztělesnili dávní kněží zkouškám vystavující Saturn, sedmá byla zasvěcena dárci radosti Jupiteru. 

Dvanáct chrámových komor odpovídalo dvanácti znamením zvěrokruhu sluneční dráhy a všech těchto 7 soch v nich mělo své přesně dané hierarchické uspořádání. A tak byla socha slunečního boha umístěna do komory, která jako pátá v řadě podléhala znamení Lva. Měsíční bohyně byla vystavena uprostřed čtvrté komory, nesoucí na stěnách znamení Raka. Do první komory přidělené Beranu přišel Mars, do druhé, ozdobené Býkem, královna krásy Venuše.  Místo ve třetí komoře odpovídající Blížencům zaujal Merkur. Devátá komora byla v souladu s ornamenty Střelce obsazena Jupiterem a desátá Saturnem jako pánem Kozoroha.

Pouze šestá, sedmá, osmá, jedenáctá a dvanáctá komora zůstaly prázdné a neobsazené.  Stavitelé chrámu vysvětlili, že i tyto komory dostanou svou vznešenou výzdobu a náplň tehdy, až se čas naplní – v souladu s předpovědí dávných proroků.

Během následujících staletí byl tento nádherný chrám posvátným náboženským místem učených kněží. Zde se odhalovaly ty největší záhady světa. Lidé se sem  s čistým srdcem a vírou přicházeli učit boží zákony i vědění o skrytých zákonitostech našeho světa. Byl nazýván chrámem moudrosti a místem vyvolených.

Nejvyšší pravdy, které byly v tomto chrámu učeny a sdělovány, se šířily do celého světa
a dostávaly se nejen k připraveným, ale i k nepřipraveným. 

A tak se učení a nejvyšší vědění předávané kněžími postupně zřeďovalo a deformovalo. Současně se začala zhoršovat i péče o chrám samotný. Neznalí lidé si dokonce postupně i násilím zjednali přístup přímo do něj - a toto místo znesvětili. Stáda zvědavců neustále rostla a pod maskou „učenců“ do něj svévolně vnikala. Našli se i noví stavitelé, kteří začali považovat chrám za nemoderní a zralý k přestavbě. Jiní si pomysleli, že všechny komnaty mají být zaplněné již nyní, a tak jednoduše zdvojili pět ze sedmi soch a zaplnili jimi prázdná místa.  Dlouhá staletí práce a čistého učení tak byla téměř ztracena. 

Pak se ale znenadání opět objevili kněží, kteří do již zuboženého chrámu náhle přinesli dvě zbrusu nové drahocenné sochy : jednu znázorňující boha moře Neptuna a druhou představující mladíka vylévajícího vodu (symbolizující svatého ducha) ze džbánu. Neptun obdržel své místo ve dvanácté komnatě vyzdobené ornamenty dvou ryb, zatímco mladík, který obdržel jméno Uran, byl ustaven do komory jedenácté, ve které byly k vidění motivy podobné vrcholkům vodních hor.

Sotva byly tyto nové sochy ustanoveny, vypukl mezi učenci všech zemí spor o to, zda jsou tyto nové sochy umístěny správně. Někteří zastávali názor, že jsou zcela nadbytečné, jiní je mermomocí chtěli umístit do jiných komor. Vypukla nejen veliká hádanice, ale zvyšovala se i kritika chrámu jako celku.

A mezitím co v hádanicích uběhla téměř stovka let, byl celý chrám vzat útokem nových stavitelů. Každý z nich měl zlepšovací návrhy a každý se pustil do změn zcela dle vlastní chuti
a představy.  A tak jeden rozdělil každou komoru na tři stejné zóny a do každé z nich umístil nové sochy, jiný otočil kdysi tak vzácná zobrazení bohů čelem ke zdi, třetí navrhl novou úpravu ornamentů na stěnách, čtvrtý přinesl celou sbírku pohanských model a rozestavěl je bez rozmyslu všude, kde bylo zrovna volné místo, pátý prohlásil, že v každé komnatě musí být vystavené zrcadlo – a tak to šlo dále a dále. 

A tak došlo k tomu, že kdysi harmonicky rozčleněný chrám byl postupně zcela přebudován. Nikdo se v něm už nevyznal. Z čisté nádherné stavby se stalo doslova špinavé bludiště. Přesto se stále nacházeli lidé prahnoucí pro čistém vědění, kteří ve snaze o hledání dokonalejší moudrosti do chrámu v dobré víře vcházeli. Přestože studovali mnoho a mnoho let, byli zcela zmateni. Nakonec pochopili, že zde již není cítit žádná harmonie - a že zde chybí řád, čistota i srozumitelnost. A tak opět odcházeli na své cesty, nespokojení a zahořklí na všechny, kteří toto místo znesvětili.

Několik desetiletí později – v roce 1930 – byla náhle v osmé komnatě, jejíž stěna nesla znamení Štíra, odhalena nová socha znázorňující boha podsvětí Pluta. Byla to škaredá, odstrčená postava, která jako by se k těm ostatním božím obrazům vůbec nehodila. Sotva se o tom dozvěděli učenci, vypukla hádka nanovo.

Je to opravdu Pluto ? A nepatří náhodou do první komnaty, místo do osmé ? Celé roky se o tom dohadovali – až se posléze, o pět let později, domluvili. Ale zdaleka ne všichni.  Někteří stále útočili na sochy Neptuna a Uranu a tvrdili, že se sem nehodí, a o Plutu nechtěli  tito lidé už vůbec slyšet. Tradice pro ně znamenala doslova vše a jakýkoliv pokrok jim byl naprosto cizí. Jiní se se zápalem pustili do svých znaleckých posudků na Pluto.

A tak hádanice běsnila dále – až do chvíle, kdy přišla ta strašlivá válka. Chrám byl zcela zapomenut. Trosky a popel ho zcela zakryly a ponechaly ve zpustlém a téměř nerozpoznatelném stavu.  

I pisatel těchto řádků náležel k žákům, kteří po léta do tohoto chrámu moudrosti vstupovali, aby posléze v hořkosti zjistili, že z původní vznešené svatyně se stalo nedůstojné místo,  labyrint zralý leda tak na jarmark. A tak se jednou do chrámu jen tak tiše vplížil a zkusil otřít prach ze soch. A náhle – překvapení – se zjevily v nádherném lesku jako před staletími ! A tak sochy v utajení odnesl, skryl je na bezpečném místě a poprosil bohy, aby ho vyslyšeli. Jeho prosba byla splněna : tisíciletí starý chrám byl po uschování soch zničen bombou a jen obvodové zdivo zůstalo neporušené.

A tak nyní pisatel dobývá zpět vše, co zůstalo z toho prospěšného a užitečného. Některé stavební kameny se zachovaly, aby mohly být znovu čištěny, broušeny a natírány.

A jednou budou přizvání mladí, nezatížení stavitelé, aby postavili celý chrám znovu…

Cihly a mramorové bloky jsou nyní vyčištěné a srovnané, přípravné práce hotovy. Nová stavba bude moci začít. Nechť se dílo podaří, nechť  jednou opět povstane nový, vznešený a čistý chrám moudrosti a vědění.“ 

Holger Stenson-Raché, Planetare Typenlehre, 1950. [26]

Milý čtenáři těchto řádek,  od napsání výše uvedeného podobenství v této chvíli uběhlo již 67 let. Všechny podmínky jsou díky příchodu přinašeče i posledním astronomickým objevům náležitě splněny. Pojďme se nyní, na úsvitu nadcházejícího vodnářského věku společně pustit do budování nového duchovního chrámu astrologického poznání lidstva.

Chrámu, naší společné věci, sloužící bez rozdílu všem potřebným !